DANIELA JIROUŠKOVÁ

S Výlohou města a Danielou Jirouškovou do magického světa hub

Za každým projektem stojí člověk, nápad a příběh. V rámci Výlohy města vám proto postupně představujeme místní osobnosti, které svou činností dávají našemu městu jedinečnou tvář.

Tentokrát jsme nahlédli do světa mykologie – oboru, který Daniela Jiroušková přibližuje široké veřejnosti s nadšením, erudicí a respektem k přírodě. Danielu určitě znáte z Novoměstských farmářských trhů, kam jezdí se svou mykologickou poradnou nebo třeba výstavou zimních hub. Pořádá také kurzy, o které je velký zájem. Jak vypadá její práce, co ji k ní přivedlo a proč je houbaření víc než jen obyčejný koníček? O tom všem si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Kde se zrodil nápad věnovat se houbaření naplno?

Svět hub je velmi zajímavý. Přemýšlela jsem, jak tento úžasný, a přesto přehlížený obor přiblížit široké veřejnosti. Napadla mě přitom jedna zajímavá statistika: vždyť do lesa na houby se u nás vypraví téměř každý. Houbaření je totiž skvělý koníček a úžasný relax! Vymyslela jsem tedy výstavu hub pro kolemjdoucí návštěvníky Novoměstských farmářských trhů. Zpočátku jsem houby vystavovala takzvaně „na koleně“. Zdálo se mi však, že o vystavené kousky i informace k nim je docela velký zájem.

Ke každému druhu jsem začala vyrábět kartičky se stručným popisem, charakteristikou a zajímavostmi o dané houbě. Každý druh je totiž něčím jedinečný a zajímavý a málokterý houbař takové informace při sběru hub v lese zná. No, a odtud už nebylo daleko k myšlence uspořádat také houbařské kurzy. Každý z nás se přece při potulkách přírodou v duchu ptá: „Co jsem to vlastně našel či našla za houbu?“ A hned následuje další otázka: „A je to jedlé?“ Právě z tohoto důvodu vznikl kurz pro všechny, i občasné houbaře. S chutí a ráda vysvětlím, jak poznat ten který druh, zda má nějaké zákeřné (jedovaté) „kamarády“ a co je potřeba vědět k úspěšnému houbaření.

Mykologie je poměrně složitá věda, a tak se do ní mnoho lidí nepouští. Proto se snažím přiblížit povědomí o houbách a houbaření široké veřejnosti tak, abychom si čas strávený v lese opravdu užili a navíc o houbách věděli zase něco víc.

Vnímáte, že se zájem o houbaření v posledních letech nějak změnil?

Ano, zájem o houbaření se v poslední době poměrně mění, a to spíše negativním směrem. Na houby se vydává čím dál více lidí, což samo o sobě ještě není takový problém. Velký problém nastává ve chvíli, kdy někdo na sociálních sítích zveřejní informaci: „Tam a tam rostou parádní hřiby, růžovky, bedly nebo klouzci…“

Fenoménem dnešní doby je, že se na takové místo chce dostat každý, i kdyby kvůli tomu měl strávit půl dne v autě. Výsledek je pak takový, že se na poměrně malém prostoru sejde velké množství lidí.

Co to znamená pro přírodu? Zvěř je zmatená a vyplašená. Sešlapává se terén, což rozhodně škodí podhoubí, ze kterého vyrůstají tyto úžasné plodnice. V důsledku toho jich v dalších letech poroste méně. O vzácných druzích, které běžného houbaře často vůbec nezajímají, ani nemluvím. A co je na tom všem nejhorší pro nás? My, místní houbaři, si kvůli takové houbařské turistice v podstatě ani nezahoubaříme, protože nám houby vysbírají nechtění návštěvníci lesa.

Jaký má vliv počasí v posledních letech na houbařskou úrodu?

Vliv počasí na růst hub je ohromný. V minulém století bylo běžné houbařit od pozdního jara přes celé letní prázdniny až do pozdního podzimu. V posledních letech se však houbařská sezóna scvrkla prakticky jen na říjen, a to je pro nás – zájmové mykology, mezi které se řadím i já – žalostně málo.

Naštěstí v přírodě roste pestrá paleta druhů hub, nejen těch hřibovitých. Jak sama říkám: „Houby rostou celý rok, jen je potřeba naučit se je znát a umět jim naslouchat.“ Kdo tomuto světu porozumí, má o houbaření postaráno téměř po celý kalendářní rok.

Pořádáte kurzy i v jiných městech. Zohledňujete místní lesy a prostředí, nebo je přístup všude podobný?

Ano, snažím se své působení rozšířit i do více regionů. Nejvzdálenější kurzy mám v Jablonci a Liberci. S účastníky také pořádám mykologické procházky v místní přírodě.

Liberecké a jablonecké hvozdy tak trochu znám, protože jsem se v tomto kraji narodila a vyrůstala. Často jsem do místních biotopů chodila na houby se svým tatínkem a dědečkem, který mě o houbaření mnoho naučil. Na Liberecku je podobný biotop jako u nás na Novoměstsku. Nadmořská výška i složení půdy jsou srovnatelné, takže zde rostou stejné (až na drobné odchylky) druhy hub jako v našem kraji.

Mezi tyto „odchylky“ můžeme zařadit například nález bedlovnice zlaté, velmi vzácného druhu houby. Tu nalezla moje dcera Kateřina v Liberci a i tamní mykologové byli z takového nálezu nadšeni. Shodou okolností právě pořádali výstavu hub a tuto houbu uvedli jako nejvzácnější exponát celé výstavy. Cedulka s nápisem „VELMI VZÁCNÁ“ mluví za vše.

Čtenářům prozradím, že se nejedná o žádný drobný exemplář. V dospělosti jde o nádhernou houbu, která mnohdy předčí velikostí i krásou hřibovité druhy. Bedlovnici zlatou jsem na Novoměstsku zatím ještě nenalezla.

Kurzisty z bližších měst zvu na procházky do lesů v okolí Nového Města. S radostí mohu konstatovat, že (až na výjimky) všichni za mnou rádi přijedou a jsou z procházky i zdejší přírody nadšení.

Kde jste se dozvěděla o projektu Výloha města?
O projektu jsem se dozvěděla ze sociálních sítí. Zdálo se mi to jako skvělý nápad.

Mrkněte na můj web (pozn. odkaz vkládáme do komentářů tohoto příspěvku). Najdete tam ucelené informace o kurzech a plánovaných akcích pro širokou veřejnost, a také internetový atlas hub Novoměstska s mnoha fotografiemi, který čítá několik stovek druhů hub a je průběžně doplňován. Za zmínku stojí také facebooková stránka Houby Nové Město na Moravě. Připojte se k naší komunitě, ať vám už nic z houbo-světa neunikne.

Houbám zdar!